PÁR SLOV O MĚ


Koho by zajímalo, kdo vlastně jsem a jak jsem se dostala k tomu, co dělám, tak tady je takový "kratší" průlet mým životem. Jmenuji se Jana Trojková a láskou ke psům "trpím" snad od narození. Sotva jsem uměla napsat ta tři písmena (což bylo vážně brzy, myslím, tak ve třech letech), psala jsem každoročně Ježíškovi to jediné na seznam mých vánočních přání ... tedy mého vánočního přání :-) Rodiče byli neoblomní, a tak jsem si musela vystačit se psy důchodců ze sídliště, které jsem si chodila "půjčovat". Později jsem tajně navštěvovala útulek, kde jsem se starala o ty nebožáky, které nikdo nechtěl. S tímto jsem si vystačila až do svých 16-ti let, kdy rodiče konečně svolili a já měla konečně toho svého "psa". Uvozovky v tomto případě používám proto, že to byl  pes tak napůl. Byl to krásný, ušlechtilý a majestátný pes velmi líbivého plemene, avšak s poněkud prapodivnou povahou - tibetský španěl. Říká se o nich, že jejich povaha je spíše než psí, tak něco mezi kočkou a opicí. A tak začala má opravdová kynologická životní éra. Tibeťák Kamínek mě naučil o psech a o mě samotné mnoho - jak důležitá je trpělivost, jak důležité je nemít velká očekávání, ale trpělivě jít za svým  cílem krůček po krůčku, jak si lásku psa nemůžete vynutit, že opravdu ne každý pes funguje podle manuálů a jen vy sami znáte svého psa nejlépe a mnoho dalších novinek, které mě "psi z ulice" nenaučili. S každým dalším psem, který vstoupil do mého života, se přidávala nová a nová zjištění, ale upřímně musím říct, že to nejtěžší bylo hned na začátku, ale i přesto jsme se s Kamínkem úspěšně dostali až k hezkému vztahu a také nějakým těm úspěchům na poli výstavním i sportovním.

V mém profesním životě jsem se věnovala zpočátku studiu přírodních krás, i když na poněkud titěrné úrovni. Studium biofyziky a později i práce ve výzkumu mi dalo hezký základ pro znalost životních pochodů společných pro vše živé. Jak šel čas, tak jsem z vědy utekla do farmacie, ale práce v korporátním světě mě pomalu, ale jistě zžírala den za dnem, až jsem se rozhodla pro velký životní skok, a to pokusit se o naplnění svých dětských snů a vydat se společnou cestou za štěstím se psy. 

Tedy psi se mnou byli vždy, ať už to byl můj první psí kamarád Rony, drsnosrstý jezevčík z vedlejšího paneláku nebo o pár let později kříženka Dášenka, se kterou jsem denně trávila hodiny času od jejího příchodu jako štěněte k našim sousedům, až do posledního dne, kdy mi ji odvezli při stěhování na venkov. Bylo jich v mém dětství spousta, na každého mám krásné vzpomínky a doufám, že jsem jim udělala jejich životy krásnější jen tím, že jsem byla s nimi.

Jako mladá jsem se věnovala závodně orientačnímu běhu. Při jednom tréninku jsem v lese potkala paní, jak na stromy vyvěšuje letáčky o klubu agility a informaci o tom, že nabírají nové zájemce o výcvik. A bylo to, byla jsem lapená jak moucha na lep a dodnes jsem se neodlepila. Od té doby uplynulo už 21 let!

Takže chudák pan vznešený tibeťák Kamínek se mnou s opravdovým nadšením jemu vlastním (toto je opravdu ironie, pokud má čtenář ten pocit) vstoupil do klubu a začal se se mnou vzdělávat v dovednostech agility. No a i když se mi sice podařilo ho tuto aktivitu mít rád (za kuřecí stehno v ruce), ale na naplnění mých sportovních ambic to vážně nebylo. Nechtěla jsem ho trápit pocitem viny z mých nenaplněných tužeb po pravém sporťákovi (i když popravdě on pocity viny zcela jistě nikdy netrpěl), a tak osud zavál do mého života border teriéří slečnu dokonalou, moji nejúžasnější Wi-Finku. A protože i jí jsem chtěla do života přinášet štěstí, rozhodla jsem se nejen dělat s ní to, co baví mě, ale věnovat se také tomu, po čem touží ona. A tak jsem se dostala k loveckému výcviku. Byla to pro ni vášeň, ale to pro ni bylo vlastně vše, co jsme mohly dělat spolu. Každopádně díky ní jsem se seznámila se svým mužem a lovecká kynologie se stala mou další velkou zálibou. Nejsem lovec, nejsem myslivec, nikdy bych nedokázala lovit zvěř, ale fascinují mě ty vrozené schopnosti dané našim psům do vínku a možnost sledovat, jak se v nich probouzí pudy a částečně se tak vracet do velmi dávné historie, kdy člověk se psem spoléhal v životě jen jeden na druhého a nic jiného nebylo důležité. A baví mě ty pudy rozvíjet a nechávat je vyplynout na povrch přirozeně, bez nátlaku, jen pro ten pocit vzájemné spolupráce.

A tak jsem se dostala také k výcviku pro jiné majitele psů, kteří nemají potřebné znalosti, možnosti nebo čas cvičit své psy sami. To mi dalo další porci zkušeností s povahami psů a jejich výcvikem.

Se všemi svými psy, ale také se psy jiných majitelů, jsem také intenzivně navštěvovala výstavy krásy, což jsem v poslední době trochu upozadila. Za celou dlouhou dobu, co se psy pracuji, mi prošla rukama při výcviku spousta psů nejrůznějších plemen a povah, od nejrůznějších voříšků, přes psy vlastní, až po psy cvičené dle zcela konkrétního zadání pro absolvování zkoušek z výkonu či zvládnutí výstavní "drezury" či přímo absolvování výstav. 

V souvislosti s aktivitami, kterým se se psy věnuji a také díky pohybovým problémům mé fenky border teriéra Wi-Fi, se mým velkým zájmem stalo studium různých forem fyzioterapie psů. Začala jsem se také zajímat o problematiku kondičního tréninku psů, přípravu fyzické kondice psů pro soutěžní kariéru a její udržení, obecně dog fitness. Absolvovala jsem řadu kurzů a seminářů u profesionálních lektorů a své vzdělání stále rozvíjím a rozvíjet mám v plánu i dál. Čerpám informace také z knih a odborných publikací. Mým záměrem je tyto nabité znalosti a dovednosti zúročit a pomáhat tak psům sportovním či pracovním, kterým se dá touto formou ulehčit nálož, kterou na ně a jejich tělesné schránky my lidé klademe nebo psím seniorům, kterým jemné manuální techniky určitě mohou zpříjemnit pobyt v jejich unavených tělíčkách. No a v neposlední řadě také psům po úrazech nebo prostě s jakoukoli potíží s pohybovým aparátem. A nebo jim prostě umožnit cítit se lépe a dělat jejich životy krásnější.

Uf, a je to. Kdo dočetl až sem, tak toho asi vážně zajímá, komu by měl svěřit svého psa. A to je dobře, takže pokud máte ještě energii a trochu koncentrace, tak dále už pokračuje podrobný výpis mých zaměření, znalostí a dovedností.

A pokud už se Vám dál číst nechce, tak nevadí, můžete si rovnou s Vašim pejskem domluvit návštěvu :-)



ABSOLVOVANÉ DALŠÍ KURZY, SEMINÁŘE A WEBINÁŘE

Leden 2020: Debbie Torraca - Build a Booty!

2019: MVDr. Veronika Geseirichová - Péče o psí sportovce 

2019: MVDR. Veronika Geseirichová - Dog Fitness I


Agility

Agility se věnuji od roku 1998, kdy jsem začala trénovat s mým prvním vlastním psem, tibetským španělem Kamínkem. Ten mě naučil obrovské trpělivosti a pochopení pro ne zcela typické pracovní a poddajné psí povahy. S ním jsem si musela všechny úspěchy skutečně vydřít. Po Kamínkovi přišla na řadu má teriéří éra, kdy mě mí border teriéři učili žít s neutuchající energií a nezkrotným temperamentem v jejich malých tělech. První byla vysněná Wi-Fi a po pár letech její dcera Eliška. Po odchodu Kamínka, Wifinky i její dcery Elišky za duhový most sdílím nyní život s border teriéry Herýskem a Foxi, která je dcerou Elišky a Herýska. S nimi nyní trénuji a soutěžím v nejvyšší výkonnostní kategorii A3. V loňském roce naši smečku doplnila mladá fenka border kolie Raika, kterou vše teprve čeká. 

Mám za sebou také mnoho let praxe trenéra agility, kdy jsem měla možnost trénovat jak malé děti, tak dospělé i seniory s jejich psy a přivést je k tomuto báječnému sportu a také stát za jejich úspěchy na závodech. Nejdříve jsem působila jako trenér v Oblastní skupině agility Permoník a v roce 2002 jsem byla zakládajícím členem a trenérem v nové Oblastní skupině agility VOSA Ostrava, kde působím dodnes.


Lovecký výcvik

Loveckému výcviku se věnuji od roku 2004, kdy jsem začala přípravu ke zkouškám s mou první border teriérkou Wi-Fi (Nancy Bohemia Diplomat). V průběhu času jsem s ní absolvovala celou sérii zkoušek a pokračovala s výcvikem její dcery Elišky (Alasti Kham-Mi). Později jsem začala cvičit také lovecké psy jiných majitelů. Celkově jsem vycvičila a předvedla na zkouškách desítky psů malých plemen - teriérů, jezevčíků, slídičů, retrívrů, ale také řadu ohařů - německé krátkosrsté ohaře, maďarské ohaře, výmarské ohaře, velké münsterlandské ohaře a malé münsterlandské ohaře. S těmito psy jsem úspěšně absolvovala mnoho typů zkoušek - zkoušky z norování, zkoušky vloh, barvářské zkoušky, barvářské zkoušky honičů, lesní zkoušky, podzimní zkoušky, speciální zkoušky z vodní práce, OVVR i všestranné zkoušky ohařů.

Jsem také rozhodčím pro posuzování loveckých zkoušek:

Malá plemena: zkoušky z norování, zkoušky vloh, barvářské a lesní zkoušky, barvářské zkoušky honičů

Ohaři: Zkoušky vloh a Podzimní zkoušky

Právě kvůli zkušenostem se psím sportem, jakým je agility, jsem vcelku zásadním odpůrcem tradičních metod výcviku loveckých psů s použitím nátlakových - parforsních metod. Prosazuji metodu pozitivní motivace, se kterou mám velmi dobré zkušenosti právě i u loveckých psů.


Handling - výstavy

Už se svým prvním psem, tibetským španělem Kamínkem, jsem absolvovala řadu výstav a dokončila s ním několik šampionátů, včetně mezinárodního. Výstavy se staly nedílnou součástí mého kynologického života a se všemi svými psy jsem se výstav zúčastňovala. Předváděla jsem také psy různých plemen i jiných majitelů. Většinu těchto psů jsem na výstavy také připravovala - od ring drezury po výstavní úpravu srsti - teriéři, slídiči, dlouhosrstí ohaři, jezevčíci...

Na svém kontě mám i hezké úspěchy - několik mezinárodních šampionů a zejména Světového vítěze v roce 2009 u plemene border teriér (Ketch z Romanova chovu) a Světovou vítězku v roce 2015 s mou fenkou border teriéra Eliškou (Alasti Kham-Mi).


Dog Fitness

K mým aktivitám na poli agility a loveckého výcviku neodmyslitelně patří i fyzická příprava psů na výkon. Nelze předpokládat, že pes může podávat perfektní výkony v těchto i jakýchkoli jiných disciplínách, pokud nemá dostatečnou kondici. Stejně tak je ale potřeba při tréninku myslet na kompenzační cvičení, aby se eliminoval negativní vliv jednostranné nebo občas nepřiměřené zátěže. Sama jsem se aktivně a velmi intenzivně věnovala sportu, takže otázka přípravy tréninkových plánů, zlepšování a udržování fyzické kondice je mi velmi blízká. Tyto znalosti aplikuji na naše psy a neustále se snažím také získávat další informace z knih, odborných publikací, od odborníků na fyzioterapii malých zvířat či dogfitness. Absolvovala jsem vzdělávací kurzy ve Physiodog Academy u Bc. Kateřiny Plačkové, CCRP a také u specialistky na dog fitness MVDr. Veroniky Gesierichové.


Rekondiční masáže, strečink

Tak jako nám lidem prospívají masáže ať jsme sportovci nebo ne, podobné je to i u psů. Obzvlášť ale, pokud klademe na naše psy zvýšené nároky a intenzivně s nimi pracujeme v rámci sportu nebo výcviku, je důležité jim alespoň občas, ideálně ale pravidelně, dopřát masáž pro uvolnění svalového napětí, bolesti i jen kvůli relaxaci. Proto jsem se rozhodla se naučit technice provádění rekondiční masáže ve Physiodog Academy u Bc. Kateřiny Plačkové, CCRP, stejně jako technice pro ošetření trigger points, tedy tzv. spušťových bodů. 

No a ke každému tělesnému výkonu by měl automaticky patřit také řádně provedený strečink pro udržení maximálního rozsahu svalů, vazů a kloubů. I tuto techniku jsem se naučila od profesionálů ve Physiodog Academy v Praze a také v centru DogFitness v Brně.


Dornova metoda

Od roku 2016 jsem terapeutem Dornovy metody pro psy (Andrea Dunová). V roce 2019 jsem pro získání dalšího pohledu na tuto metodiku absolvovala kurz Manuální terapie dle principů Dornovy metody v centru PhysioDog Academy u Bc.Kateřiny Plačkové, CCRP v Praze. Pro psy je aplikace manuální terapie Dornovou metodou vynikající pro harmonizaci těla jako součást fyzioterapie nebo i jen pro jejich wellness. Pro sportující psy je terapie touto metodou vynikající způsob, jak udržet jejich tělesné schránky v co nejlepším stavu a působí tím také jako prevence proti případným zraněním nebo neúměrnému opotřebovávání kloubů vlivem zvýšené sportovní zátěže. Dornovu metodu mám ráda právě pro její celostní přístup. 


Mé další záliby...

V roce 2007 jsem odchovala svůj první vrh border teriérů v mé chovatelské stanici Kham-Mi. Má záliba v tomto plemeni mě přivedla k mému manželovi, který je rozhodčím, cvičitelem a také chovatelem psů - border teriérů, malých münsterlandských ohařů a bavorských barvářů (CHS z Romanova chovu). Za společně strávená léta jsme odchovali dohromady přibližně 30 vrhů šrěňat. Chovatelství je tedy mou další vášní a zálibou. www.t-roja.cz

... Fotografování

Mezi mé další koníčky patří také fotografování psů - v běžném životě, v přírodě, focení štěňat atd.